Všeobecná část

Zavřit Církevní dokumenty

Zavřit Demokracie a křesťanství

Zavřit Globalizace

Zavřit Křesťanství a politika

Zavřit Lidská práva

Zavřit Náboženská svoboda, vztah státu a církví

Zavřit Občanská společnost

Zavřit Principy křesť. sociální etiky

Zavřit Spravedlivý mír

Migrační politika

Zavřit Církevní dokumenty a vyjádření

Zavřit Informativní a odborné texty

Zavřit Legislativa

Zavřit Odborné teologické dokumenty

Zavřit Papežské dokumenty

Zavřit Vyjádření nevládních organizací

Počítadlo

   návštěv

   připojený čtenář

Křesťanství a politika - Křesťanství a politika (T. Halík)

Převzato dne 4.9.2008 z:

http://www.halik.cz/clanky/krestanstvi_a_politika.php

 

KŘESŤANSTVÍ A POLITIKA

autor: Tomáš Halík

Debata o preambuli evropské ústavy oživila téma vztahu mezi politikou a náboženstvím, resp. křesťanstvím; dále téma evropské kulturní identity, resp. podílu křesťanství na identitě evropských národů. Jistě je s tím spojena řada dalších otázek , např. otázka křesťanskosti "křesťanských stran", otázka vztahů církví a státu, role náboženských institucí ve veřejném prostoru, otázka soužití náboženství v jednotlivých společnostech, ale třeba i otázka, čemu vůbec a jakým právem můžeme přiřazovat adjektivum "křesťanský"…

Hovoříme o těchto věcech v ČR - zemi, která spolu s Estonskem a bývalou NDR je označována za nejateističtější zemi planety Země. Myslím, že to není přesné; tato společnost je spíše v náboženském ohledu zanedbaná a nevzdělaná; lidé, kteří se k náboženství staví nepřátelsky nebo netečně, o něm zpravidla mají zcela minimální vědomosti a osobní zkušenosti, jejich představy o náboženství jsou zpravidla relikty dlouhé epochy, v níž militantně ateistický komunistický režim dokonale vytěsnil náboženství z veřejného života a podrobil na všech úrovních obyvatele brainwashingu masivní protináboženské propagandy. K tomu se připojuje odraz mediálních informací (především o "církevních skandálech"), politizace otázky restitucí církevního majetku a ovšem i selhání většiny náboženských institucí v úkolu redefinovat a rekontextualizovat svou společenskou roli v podmínkách svobodné pluralitní společnosti. Církve jsou ve vědomí velké části veřejnosti marginalizovány a dehonestovány, pozitivně působící osobnosti a iniciativy jsou chápány jako "výjimka". Nedořešení právně-ekonomického postavení církví je jen jedním z aspektů této situace. Jak církve, tak necírkevní veřejnost nemají zkušenosti s působením církve ve veřejném prostoru a instinktivně tíhnou k modelu z doby komunismu, kdy byl církevní život redukován na bohoslužby.

Diskuse o křesťanství v politických souvislostech asociují strach z mocenských nároků církve, "návratu středověku", "černé totality" apod. Jde tedy v prvé řadě o určitou "terapii předsudků", které, jakkoliv jsou absurdní, jsou ve velké časti veřejnosti hluboce zakořeněny a mají silný iracionální, emocionální náboj.

1. Je třeba ukázat, že hledáme cestu mezi dvěma extrémy - křesťanským triumfalismem ("fundamentalismem") a militantním sekularismem. Od obou je třeba se ostře distancovat. Z křesťanství nelze dělat politickou ideologii jedné strany či instrumentalizovat je pro propagaci nostalgicko-romantické vize "křesťanské říše". Nelze však ani akceptovat kříšení "jakobínského" liberalismu, který se snaží vytěsnit křesťanství z veřejného prostoru a nahradit je vlastním pseudonáboženstvím.

2. Inspirativní je model amerického liberalismu, zaručující svobodu náboženství v pluralitní společnosti, jenž si je vědom - v duchu Alexise de Toqueville - důležitosti víry pro svobodnou demokratickou společnost.

3. Tváří v tvář soudobému vývoji náboženství je třeba se osvobodit od dvou přežívajících mýtů: - jedním je teorie sekularizace (předpoklad, že náboženství bude slábnout a mizet s postupující modernizací) a druhým snaha vidět vztah náboženství a politiky pouze prismatem osvícenské zásady "oddělení církve od státu". Soudobé výzkumy jasně prokazují návrat náboženství do veřejného, zvl. politického života jako globální jev. Zároveň se ukazuje, že dynamika náboženského i politického života se odehrává převážně mimo tradiční struktury (církve, národní státy) - viz dodatky

4. Je třeba rozlišovat úlohu církví a církevních představitelů a poslání profesionálních politiků -katolíků ve veřejném životě. Posláním biskupů je zdůrazňovat morální zásady, vyplývající z učení víry, případně kritizovat jejich vážné porušování, nezasahovat však do konkrétních otázek každodenní politiky a uchovat svobodu církve (chránit se všeho, co by vzbuzovalo zdání "manželství" církve s jedním konkrétním politickým uskupením). Katolík v profesionální politice se má v rámci "umění možného" snažit aplikovat mravní zásady včetně sociálního učení církve do každodenní politiky na základě svého svědomí, rozumu a zkušeností. Nejde jen o "etiku cílů", nýbrž o "etiku odpovědnosti"(Weber), někdy musí volit i "menší zlo" a znát umění kompromisu, ale i jeho hranice; zejména musí dbát na osobní morální integritu.

5. Je třeba rozlišovat osobní víru a zbožnost, účast na životě a svátostech církve - a obhajobu hodnot, které historicky uzrály v horizontu křesťanské víry. Mnohé z těchto hodnot uznávají i ti, kteří nesdílejí naši víru; je třeba vědět, že zejména katolická tradice nestaví jen na hodnotách, které vyplývají výhradně z Písma, nýbrž akceptovala i tzv. "přirozenou morálku" a "přirozené právo", jehož mnohé zásady byly formulovány už v antice. Sociální nauka katolické církve, vyjadřovaná zejména v papežských sociálních encyklikách, koncilových dokumentech a systematicky vyložená v mnoha vědeckých publikacích a učebnicích, je pokusem v duchu evangelia a tradice a s využitím soudobých metod a výsledků sociálních věd odpovědět na problémy doby - a oslovit "všechny lidi dobré vůle", nejen věřící. Proto také tyto dokumenty nelze v konkrétních detailech považovat za nadčasové a je třeba je vykládat v kontextu doby jejich vzniku.

6. Nelze ovšem pominout současnou teologicko-filozofickou debatu nad pojetím "lidské přirozenosti" - dnes se na rozdíl např. od neoscholastického chápání chápe "lidská přirozenost" nikoliv abstraktně a ahistoricky, nýbrž "kontextuálně" v soci-kulturních souvislostech. Proto by bylo naivní hledat či sestavovat nějaký provždy platný "seznam křesťanských hodnot". Křesťanské postoje ve veřejném životě (politice, kultuře, hospodářství aj.) se utvářejí jako aktuální dialog mezi svědomím křesťanů a výzvami doby - s tvořivým přihlédnutím k tradici a k učení magistéria a samozřejmě v dialogu i s těmi, kdo s námi nesdílejí naši víru, ale můžeme je označit za "lidi dobré vůle".

7. Dnes považuji za obzvláště aktuální otázky lékařské etiky (např. eutanasie, která v souvislosti s narůstajícími generačními problémy může být nástrojem dehumanizace, klonování apod.), etiky médií a otázek tolerance v mezináboženském a mezikulturním dialogu a etické aspekty mezinárodního obchodu. Důkladná debata o těchto problémech by měla předcházet rozhodování politiků o příslušné legislativě; v této debatě by neměly chybět kompetentní hlasy křesťanských odborníků.

(Koncept k vystoupení na semináři "Křesťanské hodnoty v politice" v Senátu ČR v listopadu 2003)


Vytvořeno: 2008/09/04 ! 20:55
Poslední změna: 2008/09/09 ! 13:27
Téma: Křesťanství a politika
Načteno 4455 krát


Print preview Print preview     Verze pro tisk Verze pro tisk

 
Hledání




Webmaster
Kalendář
^ Nahoru ^