Všeobecná část

Zavřit Církevní dokumenty

Zavřit Demokracie a křesťanství

Zavřit Globalizace

Zavřit Křesťanství a politika

Zavřit Lidská práva

Zavřit Náboženská svoboda, vztah státu a církví

Zavřit Občanská společnost

Zavřit Principy křesť. sociální etiky

Zavřit Spravedlivý mír

Migrační politika

Zavřit Církevní dokumenty a vyjádření

Zavřit Informativní a odborné texty

Zavřit Legislativa

Zavřit Odborné teologické dokumenty

Zavřit Papežské dokumenty

Zavřit Vyjádření nevládních organizací

Počítadlo

   návštěv

   připojených čtenářů

Informativní a odborné texty - Migrace ve střední a východní Evropě 2007

Převzato 9.9.2008 z: www.migraceonline.cz

 

Přehled událostí v oblasti mezinárodní migrace ve střední a východní Evropě v roce 2007

 

Patnáct komentářů z desíti zemí popisuje důležité události a změny v migračních trendech a migračních a azylových politikách

 

Bělorusko

Jak ze strany EU tak ze strany Běloruska byla realizována různá politická opatření omezující z různých důvodů mobilitu Bělorusů. Lze říci, že tyto změny jsou výsledkem napětí mezi třemi tendencemi: změny statutu sousedů Běloruska (Polska, Litvy a Lotyšska) a jejich příprava na vstup do schengenského prostoru, politiky represivního, nedemokratického a protizápadního běloruského státu, a evropského nátlaku na Bělorusko za účelem změny jeho politického směřování.

Co se týče vývoje v EU, rozšíření schengenského prostoru je spojeno s rostoucí militarizací hranice mezi EU a Běloruskem. Nárůst ceny schengenských víz pro občany Běloruska (jednorázové vízum do zemí EU stojí nyní 60 EUR) a zpřísnění vydávání víz sousedními státy EU většinu Bělorusů od Evropské unie v podstatě odřízla. Tyto obtíže ovlivňují nejvíce podnikatele, jejichž svaz veřejně vyzval parlamenty a vlády schengenských států ke snížení cen víz, dále ovlivňují také potenciální turisty. Nicméně působení EU v sousedních zemích vedlo k evropeizaci představitelů občanské společnosti, včetně společenských a politických aktivistů a běloruské mládeže studující v zahraničí.

Na straně běloruských představitelů se politizace mobility projevuje ve zneužívání opatření navržených k boji proti obchodování s lidmi - např. aktuálního Státního programu boje proti obchodu s lidmi, nelegální migraci a souvisejícím nelegálním jednáním pro roky 2008-2010, přijatého 6. prosince 2007 - ke kontrole emigrace jako takové. Jeho oběťmi jsou agentury zprostředkovávající Bělorusům práci v zahraničí a modelingové a sňatkové agentury. Dalším aspektem politizace mezistátní mobility v Bělorusku je vytvoření databáze občanů, kteří nesmějí opustit zemi (prezidentský výnos č. 643 ze 17. prosince 2007). Již teď je zřejmé, že rozhodování o tom, kdo má být v databázi uveden, je svévolné, protože jej vynášejí politicky předpojaté soudy. Navíc jsou u některých kategorií na "černé listině", např. svědků v občanskoprávních sporech, kritéria příliš vágní a podtrhují tak svévolný charakter databáze. Dalšími kategoriemi občanů zahrnutých v databázi jsou lidé s přístupem ke státnímu tajemství, odsouzení, podezřelí v kriminálních případech a lidé na útěku z vojenské služby nebo z výkonu trestu. Databáze se začala používat 1. ledna 2008 a každý den se asi 30 lidí dozvídá, že nesmějí opustit Bělorusko, protože jsou v ní uvedeni.

Siarhei Liubimau
Doktorand na Škole sociálních věd při Polské akademii věd ve Varšavě; přednáší na Evropské univerzitě humanitních studií ve Vilniusu.

 

Česká republika

"Co je lepším důkazem než to, že ve velkém počtu neodcházíme někam do světa, i když už teď můžeme, a že se naopak naše země stává místem, kam přicházejí lidé odjinud?" reflektoval v novoročním projevu 1.1.2008 prezident České republiky (ČR) současný ekonomický růst země a stoupající imigraci do ČR. V roce 2007 v ČR oficiálně pobývalo 392 087 migrantů, o rok dříve jich bylo 321 456 (vždy k 31. 12.). Nejvýznamnější zdrojové země pracovní migrace zůstávají Slovensko a Ukrajina i přes hlasy podnikatelů, že zájem o migraci z těchto zemí klesá. Kromě dalších zemí východní Evropy jsou pro imigraci do Česka významné asijské země; "tradičně" je to Vietnam, ale čím dál tím více například i Mongolsko. Zároveň roste migrace ze západní Evropy, která však není vždy registrovaná. Konzuláty a cizinecká policie nezvýšily adekvátně k růstu počtu cizinců stav úředníků, kteří vyřizují víza a povolení k pobytu. To vedlo k dlouhým frontám před těmito úřady, prodlužování procedur a kritice ze strany podnikatelů, právníků, nevládních organizací a migrantů.

V roce 2007 přistoupilo Ministerstvo průmyslu a obchodu k vytváření návrhu tzv. programu zelených karet, který má usnadnit pracovní migraci do Česka a o který intenzivně usilovali podnikatelé a zahraniční investoři. Jeho hlavním mottem je: "Nechceme, aby odcházeli podnikatelé za pracovní silou, ale chceme, aby přišla pracovní síla za nimi." Ministerstvo průmyslu se tak projevilo jako nový významnější aktér v migrační politice ČR, ve svém důsledku však zelené karty mohou posílit roli Ministerstva vnitra, které by je mělo vydávat. Pokud dojde k přijetí legislativního návrhu, v zelené kartě se sloučí pracovní povolení a povolení k pobytu. Jejich další výhodou by bylo rychlejší vydávání než tomu je v běžné proceduře povolování pobytu a práce v ČR. Z hlediska práv cizinců je problematické především to, že jejich vydávání má jít mimo správní řád a že není dostatečně ošetřeno dodržování standardních pracovních podmínek a mezd.

V oblasti pracovní migrace přistoupila ministerstva vnitra a práce a sociálních věcí rovněž ke sledování způsobu, kterým si migranti zařizují práci a víza do České republiky už v zemi původu. Začali podporovat pilotní projekt nevládní organizace Charita ČR, který nabízí asistenci ukrajinským migrantům při hledání práce a vyřizování formalit. Cílem je poskytnout alternativu pro vykořisťující zprostředkovatele, kteří organizují migraci do Česka.

Vzhledem k tomu, že Česká republika vstoupila do schengenského prostoru a neleží na vnějších hranicích EU, došlo k proměně struktury a způsobu práce cizinecké policie. Těžiště kontrol se přesunulo k větším kontrolám legality pobytu cizinců a její stav byl snížen o třetinu na 5000 policistů. Vstup do Schengenu mimo jiné také přinesl harmonizaci v oblasti krátkodobých víz, vyšší cenu těchto víz (např. pro občany Ukrajiny byla doposud zdarma) a využívání společné schengenské databáze nežádoucích osob. Rovněž dojde k částečnému odstranění nerovných pravidel pro pobyt privilegovaných bezvízových cizinců ze "Západu", kteří si prodlužovali krátkodobý pobyt vycestováním do sousedního státu jednou za tři měsíce. Tato praxe obvyklá u části Američanů a dalších cizinců, už není v rámci schengenských pravidel možná.

Marek Čaněk
Koordinátor migraceonline.cz a doktorand na Institutu politologických studií FF UK a v Cefresu.

***

Novela zákona o pobytu cizinců a o azylu (zákon č. 379/2007 Sb.), která začala platit na konci roku 2007, přinesla významný posun v oblasti práv cizinců. Změnám nepředcházela žádná veřejná debata a i přes protesty a lobbování koalice 24 nevládních organizací nebyly jejich hlavní námitky zohledněny.

Jeden ze sporů se vedl kolem "fingovaných" manželství a přiznávání se k otcovství. Zatímco do zmíněné novely cizineckého zákona platilo, že rodinní příslušníci českých občanů, kterých se to týká, mohli žádat o trvalý pobyt okamžitě, nyní to je až po dvou letech. Ministerstvo vnitra argumentovalo, že Česká republika je v této oblasti příliš liberální ve srovnání s dalšími státy Evropské unie a že dochází k nárůstu počtu "fingovaných" manželství a přiznávání se k otcovství. Statistiky o případném nárůstu "fingovaných" rodinných vazeb však zveřejněny nebyly. Chyběla i jakákoliv debata o sociálních a dalších dopadech na lidi, jichž se to týká. Na základě této novely je tak se všemi manželstvími a přiznáními se k otcovství mezi českými občany a cizinci ze třetích zemí nakládáno jako s předem podezřelými z toho, že jejich rodinné vazby jsou fingované. U přístupu k trvalému pobytu byl také výrazně omezen okruh osob, kteří o něj mohou žádat ve zvláštních případech po ukončení azylového řízení. Mění se tak praxe, kdy stát bral v potaz, že dlouholetí žadatelé o mezinárodní ochranu jsou již integrováni v české společnosti a že mají i ztíženou možnost návratu do země původu.

Ze zmiňované novely také vyplývá povinná zkoušky z českého jazyka pro žadatele o trvalý pobyt. Návrh obtížnosti zkoušky a dalších opatření vážících se k ní nebyl do konce roku 2007 dokončen. Vzhledem k tomu, že migranti mají předkládat potvrzení o vykonané zkoušce od 1.1.2009 a ke konci roku nebyla ani jasně stanovena obtížnost kurzu, dá se očekávat, že v prvních letech nebude zkouška z důvodů pozdní přípravy splňovat původně deklarovaný prointegrační cíl, ale naopak se stane bariérou pro získání trvalého pobytu.

Nová legislativa přinesla řadu kontroverzních změn i v oblasti azylu. V prvé řadě jde o výrazné omezení svobody pohybu a pobytu žadatelů o mezinárodní ochranu v tzv. letištním řízení až v délce 120 dnů. Azyl dosud nezískal žádný žadatel o mezinárodní ochranu na letišti, což potvrzuje názor, že letištní řízení je vedeno příliš rychle a s cílem deportace. Z lidsko-právního hlediska je nepřijatelné i ustanovení, které počítá s tím, že uprchlík, který podá žádost o mezinárodní ochranu a přitom vstoupil na území neoprávněně, zdržoval se zde neoprávněně bezprostředně před podáním žádosti, nebyla zjištěna jeho totožnost či se prokazuje padělanými doklady totožnosti, bude muset setrvat v přijímacím středisku až 120 dnů. Toto ustanovení naprosto nereflektuje skutečnost, že nelegální charakter migrace je pojmovým znakem uprchlictví.

Marie Jelínková
Redaktorka migraceonline.cz a doktorandka na FSV UK.

Pavla Burdová Hradečná
Právnička v nevládní organizaci Poradna pro uprchlíky, www.uprchlici.cz.

 

Itálie

Nejdůležitější událostí na poli migrace byl v roce 2007 vstup Rumunska a Bulharska do Evropské unie. V Itálii došlo k rapidnímu přílivu rumunských migrantů. I když jsou tito migranti za prací nyní občany EU, doprovázela jejich příchod do Itálie rasistická kampaň, která vyvrcholila na podzim. Vražda Italky, kterou údajně spáchal rumunský občan, podnítila vládu k vydání dekretu umožňujícího vyhošťovat občany EU z důvodů veřejné bezpečnosti. Postoj společnosti k pracujícím migrantům se zhoršil a veřejné označování Rumunů za "nebezpečnou kategorii" podnítilo nárůst rasistického násilí proti nim. Atmosféra v médiích, která se kolem celé události vyvinula, zavdala příležitost k vystěhování některých romských táborů, protože Romové jsou z pohledu jak levicově tak pravicově orientovaných místních samospráv nevítanou sociální kategorií. Rumuni, kteří se nyní stali občany EU, by již neměli být vydíráni na základě toho, že nemají "permesso di soggiorno" (povolení k pobytu). Nicméně jejich nová pozice občanů EU jim zatím mnoho příležitostí k lepšímu životu a příznivějším pracovním podmínkám nepřinesla.

V minulém roce bylo také možno pozorovat, že neregulérní pracující migranti v Itálii (jak občané EU, tak cizinci) byli často vystavováni vyhrožování a ukázňování. I když v roce 2007 dekret č. 279 o kvótě pro přistěhovalce z roku stanovil počet pracovních povolení na 156 000 zahraničních pracovníků, žádostí o ně bylo 600 000. Většina z těchto žadatelů byla v Itálii již nelegálně zaměstnaná. V roce 2006 získalo na základě imigrační kvóty (dekret č. 55) povolení 170 tisíc cizinců, přičemž o něj žádalo 540 000. V reakci na tuto tíživou situaci organizovali migranti během celého roku demonstrace v různých italských městech. Nejdůležitější proběhla v Brescii (město v severní Itálii) na konci října. Patnáct tisíc migrantů při ní požadovalo změny v italské legislativě a uzavření detenčních táborů pro přistěhovalce bez "platných dokladů". Tyto demonstrace uspořádaly "grassroots" organizace, odbory a sdružení migrantů. Občané z východní Evropy při nich hráli jen vedlejší roli.

Francesca Alice Vianello
V březnu 2008 obhajovat disertaci ze sociologie na téma Ukrajinská migrace žen do Itálie, spolupracuje s Katedrou sociologie Univerzity v Padově.

Devi Sacchetto
Katedra sociologie Univerzity v Padově. Studuje migrační procesy a transformaci práce.

 

 

Maďarsko

Maďarská imigrační politika probíhala v roce 2007 ve znamení harmonizačního procesu a transpozice směrnic Evropských společenství, schengenského acquis, Haagského programu a dalších právních aktů Evropské unie. Na začátku července 2007 vstoupily v platnost zákon o vstupu a pobytu osob s právy volného pohybu a zákon o pobytu a vstupu a pobytu občanů třetích států. Implementací příslušných směrnic ES do národní legislativy skončilo řízení o neprovedení směrnic, které Evropská komise proti Maďarsku vedla.

Pokračující přizpůsobování se událostem v EU lze označit pojmem "věčná změna". Analýza krátkodobých a střednědobých dopadů, které mohou jednotlivá opatření mít, je nedostatečná. Legitimita legislativních změn je založena - kromě harmonizace s EU - na udržování "veřejného pořádku". Reformy úřadů zabývajících se migrací (např. regionálních úřadů, ministerstev spravedlnosti a vnitra, integrace pohraničníků do sil policie), ke kterým došlo v letech 2006 a 2007, nezahrnovaly integrační služby a ani otázka zjednodušení byrokratických procedur nebyla zohledněna.

V oblasti přijímání migrantů dále platí základní kritéria, že má přistěhovalec mít dostatek prostředků k obživě a umět maďarsky; tak to platilo i v minulých desetiletích. Integrace do společnosti, do místních komunit a na trh práce se považuje za automatickou. Státní politika vychází zaprvé z hlediska etnické preference, zadruhé z právně závazných podmínek stanovených Společenstvím a nakonec z ochrany lidských práv všech migrantů. Aktivní imigrační politika či podpůrná opatření pro kvalifikované pracovní síly a pro ekonomicky aktivní stárnoucí rodinné příslušníky již usídlených pracujících migrantů se zatím neobjevila. Popud k tomu, aby Maďarsko propojilo migrační politiku s politikou zaměstnanosti a ekonomické konkurenceschopnosti a zároveň tak učinilo transparentním a otevřeným způsobem, by mohl přijít ze strany EU. Je možné, že k tomu dojde až v post-Haagském procesu.

Rozšířený schengenský prostor přináší četné výhody, ale zároveň do jisté míry i frustrující aspekty[1]. I přes rozdíly v životní úrovni mezi východní částí Evropské unie a jejími rozvinutými členy, se prosazuje volný pohyb osob. Na druhou stranu ale zůstávají v platnosti přechodné bariéry pro pracovní migraci a navíc se z volného pohybu vylučují občané států žijící za hranicí Schengenu a Evropské unie, kde jsou velmi podobné ekonomické podmínky jako na východě EU. Vznikla nejen nová dělící linie uvnitř Unie, ale i nová diskriminující vnější hranice. Přehnané obavy o bezpečnost posunuly bezpečnostní opatření a jejich sociální a servisní náklady směrem na východ. Schengenský fond přispěl na samotná bezpečnostní opatření, avšak absorpční a integrační kapacita ve vztahu k migrantům je v Maďarsku a dalších nových schengenských zemích ve střední a východní Evropě omezená. Plná implementace schengenského acquis zviditelní sociální krizi a právní, institucionální a finanční nedostatky v pohraničních oblastech, což může ohrozit schopnost EU efektivně spravovat své vnější hranice.

Judit Tóth
Expertka na migrační právo Maďarska a Evropské unie.

 

Polsko

Polská migrační politika, vedena snahou zmírnit vysokou úroveň nezaměstnanosti, se dosud soustřeďovala na umožnění přístupu polských občanů k práci v zahraničí a zároveň na omezování pracovní imigrace do Polska. Legislativa v oblasti přístupu cizinců na polský pracovní trh byla restriktivní a zaměřovala se na ochranu domácích pracovníků. Nicméně po vstupu Polska do EU, kdy Poláci získali volný přístup na pracovní trhy ve Velké Británii, Irsku a Švédsku, se situace významně změnila. Odchod polských pracovníků do zahraničí vytvořil deficit pracovních sil, především v těchto odvětvích: stavebnictví, zemědělství, textilní průmysl, gastronomie, atd.

Aktivnější polská migrační politika se projevila v institucionálních změnách. Nově vytvořený Odbor migrace na Ministerstvu práce a sociálních věcí se ocitl před ambiciózním úkolem zformulovat politiku pracovní migrace, která by zahrnula nejen přistěhovalectví, ale také emigraci a ekonomickou a společenskou integraci cizinců. V únoru 2007 byl rovněž vytvořen meziresortní poradní orgán o otázkách migrace podřízený premiérovi. Tento orgán sestává ze šesti pracovních skupin.

V reakci na neutuchající varovné hlasy z řad zaměstnavatelů o deficitu pracovních sil dalo nařízení Ministra práce a sociálních věcí od 20. července občanům Ukrajiny, Běloruska a Ruska příležitost provádět krátkodobou pracovní činnost bez pracovního povolení, a to ve všech hospodářských odvětvích (po dobu maximálně tří měsíců v rámci šesti měsíců od začátku platnosti pracovního víza[1]). Cílem tohoto nařízení bylo podpořit ekonomická odvětví, v nichž je třeba velkého počtu sezónních pracovníků, a také zvýšit atraktivitu legální zaměstnanosti mezi občany sousedních zemí a tudíž omezit ilegální práci a s ní spojená omezená práva pracujících migrantů. Dalším krokem vedoucím k usnadnění zaměstnávání cizinců v Polsku bylo podstatné snížení poplatku za pracovní povolení.

Nejdůležitější událostí minulého roku byl nepochybně vstup Polska do schengenského prostoru, což bude mít dopad na objem a charakter migračních toků. V blízké budoucnosti má odbor migrace vytvořit nový zákon regulující pracovní migraci. Jedním z opatření, o nichž se diskutuje ve snaze snížit administrativu, je zavedení jedné žádosti jak pro povolení k pobytu, tak pro povolení pracovní.

Emilia Malys
Odbor migrace při Ministerstvu práce a sociálních věcí, Polsko, http://www.polacy.gov.pl/

***

Odliv polských migrantů do zemí Evropského hospodářského prostoru pokračoval i v roce 2007. Podle různých odhadů pracuje v zemích EHP každý rok 800 až 900 tisíc Poláků. Od vstupu Polska do EU v roce 2004 si většina polských pracovních migrantů vybírala jako destinaci Velkou Británii, Německo, Irsko a Itálii. Nicméně i další země jako jsou Španělsko, Nizozemsko, Švédsko a Norsko přitahují stále více Poláků.

Polská migrace do zemí Evropské unie je zpravidla chápána jako migrace dočasná. Na druhou stranu se období, které polští migranti tráví v cizině, stále prodlužuje, a existují určité indikátory jejich trvalého usidlování v hostitelských zemích. Vzhledem k nedostatku údajů není možné odhadnout počet Poláků vracejících se do vlasti, ačkoli tento trend lze rovněž pozorovat.

Polští migranti v cizině jsou aktivnější při formování polských komunit a více se zasazují o svá práva. "Noví" polští migranti zároveň udržují úzké kontakty s vlastí, což naznačuje frekvence jejich návštěv doma a také investice v Polsku. Tisíce Poláků volilo na polských zastupitelstvech po celé Evropě při říjnových parlamentních volbách.

Jako odpověď na současný odliv polských pracovních sil, ohrožení ekonomického růstu a nedostatek na trhu práce zavádí polská administrativa programy, které by měly do země přivést zahraniční pracovní síly. Tato omezená opatření se týkají hlavně sezónní práce a nepředpokládá se, že způsobí podstatné změny v celkové migrační situaci Polska. Polsko je ve srovnání se svými sousedy stále ještě relativně málo atraktivní zemí pro přistěhovalce.

Vedle migrace lze pozorovat ještě fenomén "přeshraničního života" podél západních a jižních hranic, kde obyvatelé příhraničních oblastí dojíždějí za prací do ciziny. Někteří Poláci si například kupují domy v sousedních německých městech a dojíždějí do práce v Polsku.

Schengenský vízový režim na jednu stranu zvýšil cenu vstupu do Polska, na druhou stranu také umožnil migrantům cestovat dále v rámci schengenských států. Jinými slovy, nelegální migranti za prací mají možnost vybrat si mezi ilegální prací v Polsku a ilegální prací v jakémkoli jiném schengenském státě. Nelze spolehlivě posoudit celkové výsledky přistoupení Polska k Schengenu na tomto poli, ale mnoho zdrojů hovoří o odlivu uprchlíků z Polska a v menší míře také o odlivu ukrajinských migrantů za prací dále na západ.

Justyna Frelak
Koordinátorka programu migrace a východní politiky v Institutu veřejných záležitostí, Varšava, www.isp.org.pl.

Miroslaw Bieniecki
Odborný asistent na Varšavské škole sociální psychologie. Odborník a výzkumník při Institutu veřejných záležitostí ve Varšavě.

***

Neregulérní pracovní migrace do Polska stále převažuje. Migranti pracující bez povolení (převážně z Ukrajiny) neměli přístup ke zdravotnímu a sociální pojištění a také museli čelit různým nekalým praxím, jako např. nevyplácení mzdy a vykořisťování. Z tohoto důvodu si jakákoli řešení podporující legální zaměstnávání cizinců zaslouží zvýšenou pozornost. Lze totiž očekávat, že pomohou zlepšit podmínky migrantů.

Rok 2007 se v Polsku vyznačoval poklesem nezaměstnanosti a pokračující ekonomickou migrací Poláků do zemí západní Evropy. Ministryně práce a sociálních věcí vydala několik nařízení, která částečně otevřela polský pracovní trh imigrantům. Od července 2007 nepotřebují občané sousedních států pracovní povolení v případě, že během šesti měsíců pracují méně než tři měsíce. Nyní pouze potřebují prohlášení polského zaměstnavatele registrovaného na místním pracovním úřadě (obdobné opatření vztahující se pouze na zemědělský sektor bylo v platnosti od srpna 2006).

Zatím je obtížné posoudit, jaký vliv mají tyto změny na situaci zahraničních pracovníků. Například během srpna 2007, tj. prvního celého měsíce, kdy nová opatření platila, je využilo 3 815 cizinců, převážně Ukrajinců (3 470). To není závratné číslo a samozřejmě lze předpokládat, že většina migrantů stále pracuje nelegálně. Polská migrační politika navíc odráží jisté rozpory. Přestože Ministerstvo práce a sociálních věcí do značné míry migrační politiku uvolnilo, výrazné restrikce ve vydávání víz občanům Ruska, Ukrajiny a Běloruska se objevily se vstupem Polska do schengenského prostoru. Tato situace klade pro rok 2008 před polské úřady nové výzvy. Přese všechno ale musíme nařízení z roku 2007 považovat za první významné kroky směrem ke zlepšení situace pracujících migrantů v Polsku.

Dorota Hall
Projekt RAXEN, Helsinská nadace pro lidská práva www.hfhrpol.waw.pl/.

[1] V únoru 2008 bylo toto období prodlouženo na 6 měsíců v průběhu 12 měsíců.

 

Portugalsko

Přetrvávající ekonomická krize v Portugalsku byla zvláště intenzivní v odvětvích ekonomiky, v nichž pracovali přistěhovalci z východní Evropy. Počet ukrajinských migrantů, kteří legálně přicestovali do Portugalska, klesl během minulých čtyř let o 98 procent. V posledních letech tisíce přistěhovalců z východní Evropy zároveň Portugalsko opustilo. Podle oficiálních údajů z roku 2006 byl počet cizích státních příslušníků z Ukrajiny, Ruska a Moldávie, kteří žili v Portugalsku legálně, 55 469. Toto číslo se vztahuje na cizince, kteří měli vízum k trvalému pobytu, ale neodráží skutečnost, že značný počet z nich (není známo kolik) se již v Portugalsku nezdržuje. Rychlý pokles počtu východoevropských migrantů svědčí patrně o samoregulačním mechanismu přílivu migrace: přistěhovalectví se objevuje v období, kdy nová pracovní místa vznikají, a snižuje se v době, kdy je jich nedostatek.

V roce 2007 byl v Portugalsku přijat nový zákon regulující vstup, pobyt a vyhošťování cizinců (zákon č. 23/2007). K hlavním novinkám patří poskytnutí víza k dočasnému pobytu cizincům, kteří mají v úmyslu si v Portugalsku hledat práci. Tento zákon také umožňuje regularizaci přistěhovalců, kteří byli již v minulosti zahrnuti do procesu legalizace pobytu, ale kvůli byrokratickým překážkám se jim dosud nepodařilo svou situaci dořešit. Rok 2007 byl také obdobím, kdy se změnil zákon o občanství. Nejpodstatnější změnu představuje posílení principu jus soli, i když zákon i nadále upřednostňuje jus sanguinis. Tento zákon také usnadňuje získání portugalského občanství naturalizací u dětí přistěhovalců. Oba nové zákony přispějí k novým výzvám týkajícím se přistěhovalectví a integrace přistěhovalců v Portugalsku.

Pedro Gois
Univerzita Porto a Centrum sociálních studií, Coimbra (pedrogois@ces.uc.pt).

Jose Carlos Marques
Portugalská katolická univerzita a Centrum sociálních studií, Coimbra, (jlaranjo@ces.uc.pt).

 

Rumunsko

Loňský rok, kdy došlo ke vstupu Rumunska do EU, nepřinesl exodus, ale spíše mírný nárůst počtu Rumunů žijících v zahraničí. Podle odhadů pracovalo v roce 2007 v cizině více než 1,5 milionů Rumunů. Pracující migranti mířili nejčastěji do Itálie, kam dorazila více než polovina z nich[1]. Počty nových dočasných migrantů z Rumunska v Itálii za rok 2007 se pohybují mezi 60 000 a 100 000[2]. Určitá empirická zjištění ukazují na výraznou změnu ve struktuře rumunské dočasné emigrace. Zdá se, že příležitostí spojených s otevřením hranic, které přinesl vstup Rumunska do EU, se chopili jak kvalifikovaní, tak nekvalifikovaní pracovníci. Emigrace kvalifikovaných lékařů a ostatního zdravotního personálu do rozvinutějších členských zemí je dobře zmapována[3]. Tato nová tendence má značně negativní dopady pro zemi s neuspokojivou situací ve zdravotnictví, o které svědčí například v evropském kontextu velmi vysoká novorozenecká úmrtnost (13,9 ‰ v roce 2006). Na druhé straně spektra, počet nekvalifikovaných dělníků hledajících práci v zahraničí také stoupnul, především v zemích, které mají tolerantnější přístup k nelegálnímu zaměstnávání imigrantů.

Segmentace trhu práce v některých cílových zemích jako Itálie a Španělsko po roce 1990 výrazně podpořila příliv dočasných ekonomických migrantů z Rumunska do stavebnictví[4]. Výsledkem je nedostatek pracovních sil v rumunském stavebnictví, který se projevil především po roce 2006[5]. Rumunský trh práce tak musí buď usnadnit imigraci dělníků z jiných zemí nebo se musí zaměřit na podporu návratu rumunských pracujících migrantů.

Institucionální reakce na tyto změny se odráží v nových opatřeních týkajících se imigrace (viz mimořádné vládní výnosy č. 55/2007 a č. 56/2007) a v bilaterálních jednáních, především se státy, do kterých přichází za prací značný počet Rumunů.

Rumunské diaspory v různých zemích projevily značnou aktivitu a to prostřednictvím různých sdružení (např. sdružení FEDROM - "Federace sdružení rumunských imigrantů" ve Španělsku nebo PIR - "Rumunská strana identity"v Itálii) a komunikačních platforem okolo webových portálů (Romaniaitalia.net nebo Repere Romanesti).

Dumitru Sandu
Sociolog, Bukurešťská univerzita.

[1] http://www.fsd.ro/

[2] http://english.hotnews.ro/

[3] http://www.romedic.ro/

[4] Dumitru Sandu (coord.), Living abroad on a temporary basis. The Romanians and the economic migration: 1990-2006, Bucuresti: OSF, 2006

[5] Monica Serban, Alexandru Toth, Piata fortei de munca si imigratia in Romania, Bucuresti: FSR, 2007, http://www.osf.ro/ro/publicatii.php#

 

 

Rusko

Ruská migrační politika se během vlády prezidenta Putina změnila z restriktivní v jednu z nejliberálnějších na území bývalého Sovětského svazu. Nejistota konce 90. let spolu s válkou proti mezinárodnímu terorismu zesilovaly pocit Kremlu, že se Rusko nachází ve stavu 'obležení', kde nelegální migrace je jednou z nejpalčivějších hrozeb v oblasti "měkké" bezpečnosti. Zatímco Národní bezpečnostní strategie Ruské federace z r. 2000 viděla migraci jakožto problém a ne jako šanci řešit naléhavou demografickou situaci Ruska, od roku 2004 lze zaznamenat aktivnější přístup k demografickým otázkám a k problémům na trhu práce.

Stát se rozhodl nejen podporovat porodnost (viz např. "Národní projekt", který poskytne "mateřský kapitál" ve výši 10 000 dolarů rodinám se dvěma a více dětmi), ale také změnit postoj vůči přistěhovalectví a otevřít dveře pracujícím migrantům a etnickým Rusům ze zemí bývalého Sovětského svazu. V roce 2006 byl zahájen speciální národní program pro usídlování přistěhovalých etnických Rusů. V roce 2007 se však do Ruska v rámci tohoto programu vrátilo jen 890 lidí. Potenciál růstu nicméně existuje, protože počet žádostí o přesídlení do Ruska do začátku roku 2008 přesahoval 33 tisíc. V roce 2007 byla pracovní migrace významnější a téměř z poloviny kompenzovala pokles počtu ruského obyvatelstva v r. 2007 (na rozdíl od pouhých 13 procent v roce 2006). Podle zprávy Spojených národů z roku 2007 bylo Rusko po Spojených státech druhým největším dovozcem pracovní síly v počtu 12,9 milionů imigrantů, kteří většinou pracují na stavbách ve velkoměstech jako jsou Moskva a Petrohrad.

Po zavedení nových migračních zákonů z roku 2007 získalo pracovní povolení 2,1 milionu lidí. Zatímco počet legálních migrantů vzrostl, odhaduje se, že ilegální migrace klesla dvojnásobně. To by mělo mít pozitivní efekt na výši vybraných daní a také na zlepšení podmínek pracovních migrantů. Nová migrační pravidla jsou jednodušší a transparentnější. Umožňují lepší kontrolu migrace než kdykoli předtím po rozpadu Sovětského svazu. Federální a regionální databáze volných pracovních míst jsou však stále nedostatečné. Cizinci také nesmějí provozovat určité hospodářské aktivity, např. maloobchod s družstevními zemědělskými produkty, kterému dříve dominovaly etnické skupiny, a také podnikání s léčivy a alkoholem. Starý systém imigračních kvót se používá i nadále a Federální migrační úřad každoročně stanovuje limity počtu imigrantů.

Nikita A. Lomagin
Profesor na katedře světové ekonomie Petrohradské státní univerzity, specializuje se na mezinárodní organizace a ruskou zahraniční a bezpečnostní politiku.

 

Slovensko

Jednou z najpodstatnejších udalostí v oblasti migrácie bolo pričlenenie Slovenska a ďalších krajín k Schengenskej zóne 21. 12. 2007. Väčšina migrantov žijúcich legálne alebo nelegálne v SR očakáva zjednodušenie cestovania do ďalších krajín, najmä západnej Európy. Horšie sú na tom migranti, ktorí sa pokúšajú a budú sa pokúšať dostať na Slovensko cez teraz už dobre stráženú 98-kilometrovú "schengenskú" ukrajinsko-slovenskú hranicu. V záujme ochrany práv utečencov na prístup na územie Slovenska a k azylovému konaniu bola podpísaná dohoda medzi UNHCR, Úradom hraničnej a cudzineckej polície MV SR a mimovládnou organizáciou Liga za ľudské práva o monitorovaní slovenskej hranice a letísk.

V roku 2007 vstúpil v Slovenskej republike do platnosti nový azylový zákon, ktorý však čakajú ďalšie zmeny. Hlavnou pozitívnou zmenou nového zákona, ktorá sa prejavila už po pár mesiacoch, bolo zavedenie doplnkovej ochrany. Doplnková ochrana je ochrana cudzinca vo forme prechodného pobytu, ktorý sa poskytuje na obdobie 1 roka, ak existujú vážne dôvody domnievať sa, že cudzinec by v prípade návratu do krajiny bol vystavený reálnej hrozbe vážneho bezprávia (uloženie trestu smrti alebo jeho výkon, mučenie, neľudské alebo ponižujúce zaobchádzanie alebo trest, vážne a individuálne ohrozenie života alebo nedotknuteľnosti osoby z dôvodu násilia počas konfliktu). Táto forma ochrany rieši problém najmä veľkej väčšiny žiadateľov o azyl z Iraku. Pri dlhodobom trende udeľovania nízkeho počtu azylov na Slovensku - v roku 2007 bolo udelených 14 azylov - predstavuje doplnková ochrana určité riešenie práve pre neúspešných žiadateľov o azyl. V roku 2007 bola udelená 82 osobám.

Ďalším z novelizovaných zákonov bol aj zákon o štátnom občianstve, ktorý je účinný od 1.10.2007. Podľa predkladateľov novelizácie, zákon kladie dôraz na dôkladnejšie preverovanie žiadateľov o štátne občianstvo Slovenskej republiky "vzhľadom na narastajúce nebezpečenstvo organizovaného zločinu a medzinárodného terorizmu". Novelizácia sprísňuje podmienky udelenia štátneho občianstva: predlžuje dobu predchádzajúceho nepretržitého pobytu na Slovensku z 5 na 8 rokov (v prípade manžela/manželky 5 rokov a azylantov 4 roky), zavádza overovanie slovenského jazyka 3-člennou komisiou a predlžuje lehotu na rozhodnutie o žiadosti o občianstvo z 9 na 24 mesiacov.

S pretrvávajúcou dobrou ekonomickou situáciu sa darí migrantom legálne uplatňovať na trhu práce. Vďaka dávnejšej novele azylového zákona môžu žiadatelia o azyl, ktorí sú v azylovej procedúre dlhšie ako jeden rok, pracovať a značná časť z nich túto možnosť aj využíva.

Na jeseň 2007 bol zriadený nový Odbor migrácie a integrácie cudzincov na Ministerstve práce, sociálnych vecí a rodiny Slovenskej republiky. Odbor sa momentálne intenzívne venuje príprave tzv. Koncepcie integračnej (migračnej) politiky, ktorá má navrhnúť riešenia v oblasti pracovnej, riadenej migrácie. Mala by byť pripravená do 1.7.2008.

Milan Zbořil
Slovenská utečenecká rada, n.o.,src@srcsk.eu, www.srcsk.eu.

 

Ukrajina

Vnější hranice Evropské unie (západní hranice Ukrajiny s Maďarskem, Polskem a Slovenskem) se 21. prosince 2007 staly zároveň hranicemi schengenského prostoru. Tento úsek hranic je součástí "první obranné linie" Evropské unie v boji s nelegální migrací a přeshraniční kriminalitou. Ukrajina nicméně doufá, že se posílení bezpečnosti na hranicích mezi EU a Ukrajinou nestane překážkou pro dobré sousedské vztahy.

Ukrajina podporuje kurz evropské integrace a pohlíží na rozšíření volného pohybu na území všech států Unie po rozšíření schengenského prostoru příznivě. Posílení kontrol na hranicích naší země však zároveň budí strach v řadách našich občanů z vytváření "železné opony". V dlouhodobé perspektivě má ukrajinská administrativa za cíl zrušení vízové povinnosti pro ukrajinské občany při vstupu na území EU. Prvními kroky na cestě k zavedení tohoto (vzájemného) bezvízového režimu jsou podpisy dohod se sousedními zeměmi EU o malém pohraničním styku a dosažení dohody mezi Ukrajinou a Evropskou unií o usnadnění udělování víz.

Co se týče malého pohraničního styku pro obyvatele příhraničních oblastí na západní Ukrajině, byla již podepsána dohoda mezi Ukrajinou a Maďarskem, která představuje podmínku pro rozvoj regionu a nový impuls pro přeshraniční spolupráci. Tato dohoda zjednodušuje přechod hranic pro obyvatele 384 ukrajinských a 244 maďarských obcí ležících podél maďarsko-ukrajinské hranice. Ovšem počet povolení pro malý pohraniční styk je v tuto chvíli omezený. Například maďarský konzulát v Užhorodu má v úmyslu vydat během roku 2008 kolem 25 000 povolení, které umožní překračovat hranice v příhraniční oblasti bez víza. Obyvatelé Zakarpatské Ukrajiny mohou také žádat o národní a schengenská víza. Očekává se, že nejvíce z těchto povolení vydá nově otevřený maďarský konzulát v Berehově, oblasti osídlené převážně maďarskou menšinou. K 1. únoru 2008 vydal konzulát v Berehově 2341 povolení pro malý pohraniční styk a 762 schengenských víz, konzulát v Užhorodě vydal 1416 povolení a 1044 schengenských víz.

Podobné dohody mezi Ukrajinou a Slovenskem a Ukrajinou a Polskem mají být podepsány v prvních měsících roku 2008. Ukrajina by ráda zahrnula do malého pohraničního styku oblast do 50 km od hranice (což je maximum povolené Evropskou unií) a to byl také jeden z hlavních bodů, o nichž se diskutovalo při bilaterálních jednáních o plánovaných dohodách.

Svitlana Mytryayeva
Ředitelka Regionální pobočky Národního ústavu strategických studií v Užhorodu, riac@mail.uzhgorod.ua.

 

Ukrajina – Itálie

Ačkoli byli pracující migranti za Oranžové revoluce významnou politickou silou, současný prezident Viktor Juščensko jejich roli spíše opomíjel než uznával. Juščenkovy sliby, že zvýší počet pracovních míst a důchody pro migranty, kteří se vrátí, zůstaly nesplněny. Ve snaze vyhnout se podobným chybám oslovila volební kampaň před parlamentními volbami v roce 2007 také Ukrajince v cizině. Současná ministerská předsedkyně Julia Tymošenková dokonce natočila dokumentární film o ukrajinských migrantech v Neapoli ("Matka a nevlastní matka"), v němž diskutuje s migranty na ulicích o jejich problémech, ale i sama sděluje velmi emocionální komentáře. Ačkoli byl dokument natočen v srpnu 2007, v ukrajinské televizi se vysílal tři dny před volbami, přičemž Tymošenková ubezpečovala, že se její strana bude - bez ohledu na výsledek voleb - věnovat pracovní migraci a návratu migrantů do vlasti jako své hlavní prioritě.

V Itálii se stává atraktivnějším politický hlas pracujících migrantů, kteří se stávají potenciálními voliči. To vzbuzuje značné naděje v řadách některých Ukrajinců, kteří se angažují v záležitostech migrantů. Pomalu se prosazuje praxe obsazovat konzultační a další funkce v samosprávách na městské a regionální úrovni představiteli migrantů různého etnického původu. Např. v Římě je od roku 2007 Ukrajinka Tetiana Kuzyková poradkyní pro záležitosti ukrajinských migrantů. Nová politická strana, Partito Democratico, zase nabízí místa nejen italským občanům, ale i těm, kteří mají povolení k pobytu, Tato strana vyzvala již dvě Ukrajinky, aby v jejich straně zastupovaly zájmy ukrajinské komunity.

Otázkou zůstává, zda všechny tyto iniciativy opravdu přinesou pozitivní změny pro statut a práva pracujících migrantů. Zatím se většina takových změn pohybuje na rovině ojedinělých a symbolických gest. Nicméně i taková veřejná gesta mohou otevřít veřejný prostor a cestu k prosazování zájmů pracujících migrantů na politické úrovni.

Olena Fedyuk
Na katedře sociologie a antropologie Středoevropské univerzity v Budapešti píše doktorskou práci, v níž srovnává migrační strategie dvou generací migrantů z Ukrajiny do Itálie.

 

Mezinárodní organizace pro migraci – Budapešť

Za důležitý považujeme pokračující proces evropské integrace v oblasti střední a východní Evropy a zároveň pozorujeme rostoucí důraz na pracovní migraci, který s integrací souvisí.

Evropská integrace přivádí stále větší počet evropských zemí k užší spolupráci na poli migrace. Přípravy a samotný vstup Bulharska a Rumunska do EU a připojení osmi středo- a východoevropských zemí k schengenskému prostoru, jsou příkladem pro ty státy, které jsou na řadě jako další - pro země západního Balkánu. Kandidátské země na západním Balkáně (Chorvatsko a Bývalá jugoslávská republika Makedonie) a státy, které jednají nebo již uzavřely dohody o procesu stabilizace a asociace, aktivity v této oblasti dále prohlubují. Mezinárodní organizace pro migraci je jim nápomocna např. v otázkách hraničních kontrol, asistovaných dobrovolných návratů, boje proti obchodu s lidmi a pracovní migrace mezi státy EU a západním Balkánem. V roce 2007 se EU rozšířila až k Černému moři, kde jsou aktuální tytéž výzvy.

Západní Evropa i nadále vstřebává pracovníky ze střední a východní Evropy, zatímco vlády států jako jsou Česká republika, Slovensko, Polsko a Rumunsko jsou znepokojeny prohlubujícím se nedostatkem pracovních sil na svých vlastních trzích, který je dále zhoršován exodem směrem na západ. Pro tuto skupinu zemí je to začarovaný kruh. Nedostatek pracovních sil brzdí jejich ekonomický rozvoj a brání jim v tom, aby se bohatším státům přibližovaly, což zase posiluje migrační tlak. Zatímco se celá Evropa snaží nalézt cesty, jak se vypořádat s klesajícím počtem obyvatel a soupeří o pracovní síly, výzvou - zvláště pro EU - zůstává to, zda dokáže najít vyváženější přístup k pracovní migraci a podaří se jí najít způsob, jak zamezit tomu, aby se nedostatky pracovních sil pouze přesouvaly z jedné země do další.

Argentina Szabados
Představitelka Mezinárodní organizace pro migraci při regionální misi pro střední a východní Evropu, Budapešť, www.iom.hu.

 

Texty vznikly v rámci projektu "Czech Made?" Multikulturního centra Praha za podpory Evropské komise.


Vytvořeno: 2008/09/04 ! 15:00
Poslední změna: 2008/09/09 ! 13:58
Téma: Informativní a odborné texty
Načteno 4803 krát


Print preview Print preview     Verze pro tisk Verze pro tisk

 
Hledání




Webmaster
Kalendář
^ Nahoru ^